Save Yourself Sooner
Svet-Stranek.cz
Není nevychovaný pes, když je vychovaný majitel.
Výchova a výcvik psů

Výživa psů:Není nevychovaný pes, když je vychovaný majitel.

Výživa psů

Objevili jsme velmi zajímavý článek o výživě psů a ten nás inspiroval k vytvoření další sekce. Vycházeli jsme z přesvědčení, že o výživě již bylo vše napsáno, ale zjistili, že opak je pravdou. Protože výživa psů podléhá příliš komerci, budou ji články stále jen dobíhat v čase. Proto se i my budeme snažit o reakce na vývoj trhu v oblasti krmiv.
Jak krmit

Krmení psů je nejčastější a nejvíce kontroverzní téma mezi pejskaři. Vzhledem k tomu, že komerční sféra se zabývá především financemi z krmení získanými a někde daleko za tím je snaha dát psovi to nejlepší a nejpřirozenější, bývá především v našich zeměpisných šířkách často problém se v informacích orientovat. Naší snahou je vám co nejvíce pomoci, i když si plně uvědomujeme, že nikdy žádné rady nedosáhnou takové kvality jako protřelé tahy marketingových firem. Přesto zkusíme být co nejvíce nestranní a pokud možno se jen věnovat věcné stránce.

V zásadě jsou čtyři možnosti jak svého miláčka krmit – granulovaná strava, konzervy s přílohou, vařená strava a tzv. barfování. Každá z jednotlivých oblastí má svoje pro a proti a záleží jen na každém z vás co si vyberete. Z našeho pohledu, a v tom se shodujeme s mnoha výživáři i veterináři, je nejhorší variantou kombinace všeho. O odpadu z lidských potravin už ani nemluvíme, neboť nevhodnost tohoto způsobu již byla mnohokrát publikována.
Výběr krmiva musíme podřídit stáří a velikosti plemene, ale také, což již se méně ví, zdravotnímu stavu psa. Netvrdíme, že toto je jediný správný návod, podle kterého postupovat, ale je to základ, z kterého bychom měli vycházet.
Je pozoruhodné, že mnoho majitelů se k informacím nedostane nebo o ně nejeví dostatečný zájem. Jsou potom nuceni spoléhat se na mýty a pověry, jejichž dodržování může způsobovat zvířatům dokonce vážné zdravotní komplikace. Ani u lidí, ani u zvířat neexistuje ucelená výživa, která je vhodná pro úplně každého jedince. Zatímco jeden organismus snese neuvěřitelnou zátěž, jiný je citlivý i na sebemenší prohřešek. Většina psů sice spadá do průměru, ale právě extrémní případy mnohdy napáchají nejvíce mýtů. Navíc nevhodnost krmiva se ve většině případů projeví až v druhé polovině života, kdy zjistíme špatnou funkci jater, ledvin, kůže apod. Bohužel nejde vypracovat objektivní studie, která by potvrdila vliv výživy. Jen velký nárůst onemocnění může být vztyčeným ukazováčkem.
Pes a kočka jsou řazeni mezi masožravce, šelmy psovité konzumují také různé plody a ovoce, případně hmyz. Mají tedy kromě své přirozené masožravosti sklon k všežravosti. Ovšem jejich všežravost je pouze příležitostná, což například dokazuje anatomie psa.
Zuby masožravců jsou špičaté, zaostřené a nemají ploché široké zuby, které naopak býložravci, všežravci a člověk používají ke žvýkání. Čelisti masožravců neumožňují téměř žádný pohyb do stran, takže při kousání psi i kočky potravu jen "stříhají“, nežvýkají ji a nerozmělňují postranními pohyby čelistí jako je tomu u býložravců anebo u člověka. Úprava potravy – masožravci potravu nedokážou žvýkat, potravu pohybem čelistí s ostrými zuby nařežou a zhltnou relativně velká sousta vcelku. To znamená, že strava, která u jiných druhů živočichů pro správné natrávení vyžaduje žvýkání, drcení, nebo rozmělnění, putuje u masožravců do žaludku bez jakéhokoliv předzpracování a vcelku. Slinné žlázy masožravců neprodukují enzymy (amylázy) pomáhající štěpit polysacharidy (škroby), které by zabezpečily nastartování trávicích procesů co nejdříve. To je jedním z důvodů, proč jsou škroby pro masožravce prakticky nevyužitelné. Přirozená strava masožravců je bohatá zejména na masné bílkoviny a polysacharidy jsou jen zanedbatelné, takže je přítomnost těchto trávicích enzymů úplně zbytečná. Na druhé straně jsou však sliny masožravců kyselé a jsou tak, na rozdíl od člověka, lépe přizpůsobené na rozklad masité potravy.
Prostředí v žaludku masožravců je velmi kyselé. Pes je tak připraven lépe využít zdroj energie a bílkovin – maso. Masožravci jsou přizpůsobeni na nepravidelný přísun velkého množství potravy plné masa a tuků. Jejich žaludek kapacitně udrží 60-70 % z potravy. Tenké střevo masožravců je mnohem kratší, než například ve stejném poměru tenké střevo člověka, protože některé látky v potravě , kterou se živí člověk, potřebují na štěpení mnohem delší čas a složitější střevní flóru, aby z nich organismus člověka dokázal vytěžit potřebné živiny.
Tlusté střevo u masožravců je velmi jednoduché a krátké. Na rozdíl od člověka v něm už neprobíhají žádné rozkladné procesy, takže nestrávené zbytky se v něm už jen částečně zbaví vody a relativně rychle opouštějí organismus ve formě výkalů.
Játra u masožravců se dokážou vypořádat i s množstvím vitamínu A, které by bylo u člověka toxické. Játra jsou zároveň největší zásobárnou tohoto vitamínu, takže zatímco člověk by to s nadměrnou konzumací jater neměl přehánět, masožravcům větší množství jater k jídlu neublíží. Ledviny u masožravců produkují mírně kyselejší moč. Při masité stravě se produkuje víc kyselejších žaludečních šťáv, vegetariánská strava posouvá pH moči víc k zásaditému. Ani příliš kyselá, ani příliš zásaditá moč není v pořádku a může signalizovat chorobu.

Aby si člověk udržel zvířata ve své blízkosti, vypozoroval, čím se přirozeně živí a snažil se jim vyjít vstříc poskytováním co nejpodobnější potravy v blízkosti svého obydlí. Nastartoval tím proces jejich zdomácňování..
Postupně se psi začali dostávat do stále větší izolace od volné přírody a s nástupem života lidí ve městech se z koček a psů stali v některých případech výhradně v domě nebo v bytě žijící zvířata. To znamená, že zatímco v minulosti lidé svoje zvířata jen přikrmovali, jsou dnes odkázaní na stravu, kterou jim poskytuje člověk.
Navzdory zdomácňování se v jejich výživě začalo odehrávat něco nevídaného. Na trh vstoupilo první „komerční“ krmivo. Po druhé světové válce pak přišla zlatá horečka v prodeji suchých krmiv.
Abychom se mohli trochu lépe orientovat v informacích od výrobců krmiv, pojďme chvíli do přírody.
Přirozená strava masožravců se sice neskládá jen ze živočišných bílkovin, ale pro udržení jejich zdraví jich je většina. Základní omyl v porovnávání krmení psů a vlků je v tom, co vlastně psovité šelmy v přírodě sežerou první. Vlci se nejprve vrhnou na vnitřní orgány ulovené býložravé zvěře a pozřou ji i s obsahem, který je zdrojem rostlinné potravy, tedy vitamínů, stopových prvků, bylin, minerálních látek.
Potom sežere další vnitřnosti a teprve nakonec maso, šlachy, kosti, kůži. Vlk jí ale také bobuloviny, ovoce, trávu, luční byliny, kořínky a nepohrdne ani uhynulou zvěří. Z toho vyplývá, že vlk ke své výživě potřebuje pestrou paletu rozličných masových i rostlinných živin, které jí syrové. Připouštím, že ne každý chce krmit svého psa syrovým masem a ne každému psu a kočce syrové maso chutná. Proto existuje granulované krmivo, v jehož složení bychom se měli umět orientovat. Bohužel, u masožravců se výrobci krmiv postupem času rozhodli nahrazovat drahou masovou dietu levnější alternativou z rostlinných zdrojů.
Díky úspěšným marketingovým kampaním s označením "vyvážené“ anebo "superprémiové“ krmivo se tak začala prodávat i krmiva s významným ba až s většinovým podílem kukuřice, pšenice, rýže, sóji a jiných pro masožravce těžko stravitelných, případně alergeních produktů rostlinného původu. Navíc kritéria pro výrovu krmiv jsou v každé aglomeraci jiná, takže krmivo vyráběné v Americe pro americký trh a pro náš trh nemusí mít nutně stejná pravidla, byť se jedná o jednu a tutéž značku.

Tepelně zpracované granule
Jsou vyráběny při teplotách 120 až 200 stupňů.
Touto vysokou teplotou je kromě bílkovin, enzymů a tuků většina přírodních vitamínů, stopových prvků a minerálních látek poškozena, zničena nebo spečením uzavřena. Proto se přidávají umělé vitamíny a minerály, které jsou málo využitelné.
Ovšem v čerstvé potravě jsou funkční jen do té doby, než se dostanou do psího žaludku. Tam se zničí stejně jako vařením. Přidáme-li k čerstvé potravě syntetické vitamíny a minerály, je to stejná chemie. Pro zajištění vůně a chutě jsou přidávány uměle vyrobené příchutě (sladidla, glutamáty a jiná éčka) a ovoněna tukem. Chuťové buňky psů jsou uváděny v omyl. Pokud granuli ochutnáte, zjistíte, že mnoho jich je slaných a tím pádem u psů oblíbených, byť to škodí především ledvinám

Za studena lisované suché krmivo
Tato krmiva jsou vyrobena šetrnou technologií lisováním za studena, která garantuje, že téměř všechny vitamíny, minerály zůstanou ve své původní podobě a v celém původním spektru organismu psa k dispozici. Za studena lisovaná krmiva nebobtnají v žaludku. Pro svůj vyšší obsah vlhkosti mají však kratší trvanlivost.
Bohužel trvanlivost krmiva se prodlužuje přidáním konzervantů. Mezi tak kritizované konzervanty ale patří i např. vitamín C a E, který nám kupodivu nevadí. EU má na konzervanty hodně přísné normy. Jistě nelze tvrdit, že konzervanty vůbec neškodí, ale na druhou stranu takové toxiny z plísní, případně bakterie (mimochodem zcela přírodní látky) jsou daleko větším nebezpečím. Takže považujme konzervanty za nutné zlo, které je většinou menší, než riziko z nekonzervované stravy. Konzervanty nejsou nic pěkného, ale zase to není taková katastrofa.

Konzervované vlhké krmivo - masové konzervy.
Maso (a případně obsažené přílohy) je konzervováno vařením. Podobně jako u extrudovaných granulí je však i v konzervách vysokou teplotou velká část přírodních bioaktivních látek poškozena, zničena nebo uzavřena, čili biologicky nevyužita.
Fakt - Výživovým a zdravotním problémem je pak u většiny konzerv malý obsah masa (cca 4%). Často se používá na kostky nakrájené sojové či jiné masové náhražky (kafilerní produkty). Sója navíc je silný alergen.

Doma vařená strava.
Výhodou vaření oproti konzervám je, že si chovatel psa sám při nákupu vybírá kvalitu ingrediencí, které bude vařit. Navíc lze jídelníček vařené stravy střídáním různých surovin výrazně zpestřit (různá masa, různé přílohy apod.).
Proti - Vaření masa spolu s případným podáváním různých vařených příloh jako jsou například rýže, vločky, těstoviny, brambory a podobně je na tom (díky teplotě) s obsahem bioaktivních látek bohužel jen o trochu lépe než při krmení konzervami.
Pro – Nelze souhlasit s názorem, že vařené maso je hůře stravitelné, než syrové. Čili denaturované (tepelně zpracované) bílkoviny jsou stravitelnější. Zvyšováním teploty se bílkovina denaturuje a kolem 100 st. se začínají uvolňovat jednotlivé aminokyseliny (bílkoviny). Protože nevstřebáváme bílkoviny, ale aminokyseliny, udělá var kus práce za náš trávicí trakt. Podobně se degradují i škroby a další.
Možná se dá říci, že tím, že se člověk naučil vařit lze považovat za evoluční výhodu, neboť mu to umožnilo lépe vyžít energii a živiny v potravě. Nicméně šelmy umí i hůře stravitelnou bílkovinu využít lépe, než člověk. Tady, v žaludečních šťávách, je rozdíl mezi druhy, ve vlastní chemii trávení ne.
Fakt - Zkrácenou dobou vaření však můžeme výrazně snížit stupeň znehodnocení přírodních bioaktivních látek, vitamínů a zachovat tak část jejich spektra. A přihlédněme k tomu, jak bylo již zmíněno, že enzymy jsou v čerstvém masu jen do té doby, než se dostanou do žaludku. Vařenou zeleninu psi lépe tráví, než syrovou. Velké nebezpečí představují komerční prodejci masa pro psy – přihlédne-li člověk pragmaticky k ceně uvedeného masa, musí nutně vznést otázku, zda je maso opravdu z nezávadného zdroje.

Syrová strava BARF.
BARF dieta znamená The Bones And Raw Food čili kosti a syrová potrava (Biologically Appropriate Raw Food).
Pro - Syrové maso, syrové kosti je dle této teorie nejpřirozenější a přírodě nejbližší druh výživy psa (je nejblíže jídelníčku vlka). Syrová výživa jako jediný druh výživy vynecháním teplotního zpracování (vaření, extrudace) obsahuje všechny bioaktivní látky v celém původním množství a v celém spektru.
Abychom se vyhnuli zdravotním potížím z nedostatku některých živin (podobně jako u doma vařené stravy) musíme při volbě ingrediencí dbát na vyváženost a pestrost této syrové výživy. K syrové stravě podáváme přírodní doplňky výživy. Hnutí Barf se snaží přesvědčit majitele domácích masožravců, aby své miláčky krmili syrovými, tepelně neopracovanými nutričními zdroji zejména živočišného původu, včetně kostí, vnitřností a tuku s doplňkem ovoce a zeleniny.
Ovšem kosti zahušťují stolici a ne každý organismus psa a kočky se s tím dokáže vyrovnat, nehledě na riziko perforace žaludku a střev. Také jsou rozdíly v tom, zda pes kost jen ohlodá a tím provede v podstatě jen jakousi zubní hygienu nebo hltavě spolyká.
Proti - Hlavní problém související se syrovou masovou potravou je otázka spolehlivého zdroje syrového masa, u kterého nehrozí nebezpečí kontaminace bakteriálními a virovými chorobami, případně parazity. Krmit syrovým masem si může dovolit jen ten, kdo bude schopen dodržovat naprosto striktně hygienu, riziko infekce je zvláště u drůbežího vysoké. Další diskutovanou otázkou je časová a finanční náročnost.

Krmivářské normy jsou volnější v porovnání s normami potravinářského průmyslu a jejich změny jsou tak opožděné, že někteří výrobci krmiv upravují receptury svých výrobků na základě nátlaku veřejnosti dřív, než je k tomu přinutí norma. Benevolentnost norem způsobuje, že i když jsou výrobci povinni uvádět na obalech krmiv složení svých výrobků, v praxi bývá tato povinnost splněna jen symbolicky nebo zavádějícím způsobem. Mezi informace s nízkou informační hodnotou patří na obalech uvedená chemická analýza.

Chemická analýza
Problémem chemické analýzy krmiv je fakt, že v prostoru krmivářských norem dokáže moderní chemie velmi šikovně manévrovat a výrobci dokážou plnit normou předepsané obsahy složek krmiva různými způsoby. Většinu majitelů domácích miláčků by napadlo využít kvalitní, ale bohužel drahé přírodní suroviny. Většina "šikovných" výrobců si ale vybere lacinější, méně kvalitní a častokrát syntetické alternativy, které jim pomůžou snížit výrobní náklady a zvýšit tak zisk.
Běžně realizovaná chemická analýza krmiv tyto triky neodhalí, protože se standardně zajímá jen o hrubý procentuální obsah požadovaných látek bez ohledu na jejich původ, kvalitu a skutečnou využitelnost v trávicím systému zvířete. V porovnávání chemických analýz též vzniká další rozdíl v tom, jestli se jedná o suché nebo konzervované krmivo, protože suché krmivo obvykle dosahuje okolo 10 % vlhkosti, konzervované 80 % vlhkosti a může tak vznikat významný rozdíl ve skutečném obsahu složek přepočítaných na sušinu krmiva.
Jedinou orientační informací pro nás tedy bude jen předpoklad, že nejvhodnější krmivo pro našeho masožravce bude obsahovat významný podíl bílkovin (proteinů, dusíkatých látek, N-látek) a co nejnižší obsah nepotřebných sacharidů (polysacharidů, cukrů, škrobů). Tím se alespoň teoreticky přiblížíme ke složení přirozené potravy masožravců.
Všeobecně je však potřeba vnímat a hodnotit chemické analýzy uváděné na obalech krmiv jen okrajově, protože i krmivo s ideálním poměrem bílkovin, tuků a sacharidů může být vyrobené z nevhodných, případně až nebezpečných surovin pro zdraví zvířete. Víc pozornosti je proto potřeba soustředit na samotné zdroje jednotlivých složek krmiva.

Složení
I studium složení krmiva se podobá detektivní práci, protože výrobci umí mnoho triků, jak zvýraznit to, co spotřebitel hledá a zneviditelnit to, čeho se chce spotřebitel vyvarovat. Základní povinností výrobců je uvádět ve složení suroviny v pořadí od nejvýznamnějšího zastoupení v objemu, po nejméně zastoupené složky. V tomto směru musíme dávat pozor zejména na následné praktiky.
1. Aby na prvních pozicích nefigurovaly nevhodné náhrady přirozené stravy, výrobci v seznamu rozdělí ten samý surovinový zdroj na více odlišně pojmenovaných složek, které se jako jednotlivě vyjmenované přesunou v seznamu na méně zastoupené pozice. Mezi nejčastěji používanými jsou různé druhy obilnin anebo různě označené produkty té samé plodiny. Například na originálním balení najdete "wheat flour"a zároveň "ground wheat" (produkty z pšenice - wheat) nebo "corn meal" a zároveň "ground vellow corn" a "corn bran" (produkty z kukuřice - corn), případně "brewers rice" a "rice flour" (výrobky z rýže - rice) a jiné.

Velmi často výrobce např. na zakrytí velkého množství kukuřice v krmivu uvede v textu kukuřici, kukuřičný gluten, kukuřičnou moučku, kukuřičný šrot... V rozhozeném pořadí, aby ho nemusel uvést na prvém či druhém místě v pořadí množství. Tyto produkty mají většinou společné to, že pocházejí z laciných odpadních produktů mlýnů, pivovarů, lihovarů, cukrovarů apod., jejich zkrmování masožravci je nevhodné kvůli nízké stravitelnosti (kukuřice), obsahu alergenů (gluten, sója) a navzdory tomu, že se v pořadí na seznamu jednotlivě nacházejí na nižších příčkách, jejich součet obsahu by je v objemovém zastoupení krmiva vynesl suverénně na první pozice.
2. Přesný opak platí u živočišných surovin, kde jsou výrobci zvyklí uvést na předních místech všeobecně pojmenovaná zvířata bez jakéhokoliv dalšího popisu, např. "chicken" (kuřecí), "lamb" (jehněčí), "turkey" (krocan), přitom se obvykle jedná o podíl masa včetně jeho přirozené vlhkosti (obsah vody v syrovém mase je přibližně 60 %). Po odstranění vody ve výrobním procesu se tak stane, že ve výsledném krmení bude zastoupení živočišných produktů omnoho menší a ve skutečném seznamu složení by se tato složka mohla propadnout na nižší - méně důležité příčky.
Zkrátka, chce-li se krmivo nejen tvářit jako superprémiové, nemělo by být na prvním místě uvedeno obilí (snad s výjimkou krmiva light, senior). To znamená, že na prvním místě bychom měli nalézt deklaraci typu kuřecí moučka, rybí moučka, jehněčí moučka. V žádném případě bychom na prvních místech neměli nalézt v textu něco jako vedlejší produkty živočišného původu, masové deriváty a podobně.
3. Výrobci nejsou nucení při jednotlivých položkách ve složení uvádět jejich procentní složení, takže je běžnou praxí, že přibližně prvních pět vyjmenovaných položek v pořadí tvoří s vysokou pravděpodobností drtivou většinu objemu výsledného krmiva. Pokud tedy najdete zajímavé položky složení na nižších pozicích ve složení, považujte jejich skutečný podíl v krmivu za zanedbatelný. Jestli se navíc výrobce v rozpisu složení krmiva až příliš uskrovňuje a složení obsahuje jen velmi všeobecně formulovaný seznam surovin, takovému krmivu se zdaleka vyhněte.

Věřte nevěřte...
Určit přesné složení krmiva na základě popisu na obalu anebo z marketingových materiálů prakticky není možné a jediný způsob, jak si vybrat nejvhodnější komerční krmení je pokusit se alespoň odhadnout, zda jsou všechny uváděné informace od výrobce ve vzájemném souladu, případně adresovat otázky k nejasně uvedenému složení přímo výrobci.
Jestli například výrobce uvádí v krmivu námi upřednostňovaný vysoký podíl živočišných produktů, musí se to projevit v tom, že co nejvíc složek na začátku seznamu složení bude skutečně živočišného původu a v chemické analýze krmiva bude uveden vysoký podíl bílkovin a nízký podíl sacharidů. V opačném případě je možné, že dobře vypadající podíl bílkovin je dosažen použitím levnějších obilnin, které nejen zvýší v krmivu podíl nežádoucích polysacharidů (škrobů), ale kvůli snížené schopnosti masožravců zpracovat rostlinné bílkoviny se krmivo stává hůře stravitelné. Bohužel neexistuje kvalitní a levné krmivo. Méně kvalitními lacinými krmivy negativně ovlivňujeme zdravotní stav koček a psů a ve finančním vyjádření nás tak laciné krmivo stojí ve skutečnosti mnohem víc kvůli potřebě zkrmovat větší množství, nepočítaje potenciální náklady na veterinární péči zvířete žijícího na výživově chudé stravě.
Jedinou možnou obranou je určitá minimální míra vzdělanosti a informovanosti nejširší chovatelské veřejnosti. V patnáctikilovém balení superprémiového krmiva může být při shodném obsahu bílkovin 2,25 kg masa stejně jako 30 kg. Pětatřicetikilový pes tak buď musí vyjít s 60 g masa na den obsaženými v 400 g granulí, nebo může být královsky nakrmen celými 800 g masa ve stejné dávce na den. Tristní je, že první krmivo může být dražší, než druhé!

Jak číst v seznamu složení a přísad
Maso -je čisté maso poražených zvířat. Za maso považujeme kosterní sval, jazyk, bránici, srdce, část tuku a kůže, šlachy, nervy a krevní cesty spolu s masem. Vedlejší produkty z masa - jsou čisté části poražených zvířat, nenacházejí se uvnitř masa, jsou to plíce, slezina, játra, mozek, ledviny, krev, žaludek, střeva bez obsahu. Nezahrnují vlasy, rohy, zuby, kopyta. Vedlejší produkty z drůbeže - hlavy, nohy, vnitřní orgány (srdce, plíce, játra, ledviny, břicho, střeva). Neobsahují peří. Rybí moučka - je vyčištěné mleté tkanivo celých zpracovaných ryb, nebo rybího odpadu bez oleje. Tuk z hovězího masa - je čistý hovězí tuk.
Cereálie - zralá zrna vyšlechtěných odrůd. Kukuřičný gluten - sušený vedlejší výrobek při výrobě kukuřičného škrobu. Pšeničné klíčky - vedlejší produkt při mletí mouky. Zlomková rýže - malá, nebo poškozená zrna při leštění rýže. Hnědá rýže - neloupaná rýže podporuje činnost střev a udržuje stabilní hladinu cukru v krvi. Přírodní rýže je významným zdrojem vitaminu B1.
Extrakt sóji - extrakt sojových zrn, vzniká jako vedlejší produkt při výrobě sojového oleje. BHA - ochranný konzervant tuků. Ethoxyquin - je chemický konzervační prostředek. Tocoferol - vitamin E - přírodní ochranný prostředek. V krmivu sledujte množství uhlohydrátů, které jeneméně důležité, než tuky a bílkoviny. Uhlohydráty jsou hlavním zdrojem energie. Rozdělují se na stravitelné jednoduché cukry, škroby a nestravitelnou vlákninu.
Cukry nebo jednoduché uhlohydráty nalezneme například v ovoci a v mléku. Škroby jsou obsaženy v obilninách a v některé kořenové zelenině, například v bramborách. Vláknina vytváří objem a podporuje normální funkci trávicího systému. Podíváme-li se na jídelníček kočkovitých šelem, zjišťujeme, že množství uhlohydrátů je mnohem nižší, než u šelem psovitých, dokonce u koček volně žijících se uvádí jen okolo 5 % z celkové stravy.
Vařené formy uhlohydrátů (rýže, oves, pšenice, kukuřice, ječmen) používané ve většině průmyslových krmiv jsou lehce stravitelné, naopak celá syrová zrna jsou téměř nestravitelná. Škrobovité uhlohydráty (syrové brambory, banán) jsou pro kočku téměř nestravitelné a mohou vyvolat zažívací obtíže. Bramborové úsušky přidávané do dietních krmiv jsou však technologicky zpracovány tak, že jsou vhodnou a nealergizující surovinou zejména v psím krmivu.

Požadujte údaj, kolik masa výrobce používá k výrobě 100g granulí, nebo jaký podíl bílkovin v krmivu pochází z masa. Sledujte podíl živočišných bílkovin v balení. Chtějte vědět původ surovin v krmivu, a zda je výrobce schopen doložit zemi původu. Všímejte si složení krmiva.

VHODNÁ KRMIVA - Kritéria výběru
1. Jednodruhová masová moučka, sušené maso
Pokud je deklarováno maso jako čerstvé, pak musí být následováno dalšími druhy masa a minimálně jedním druhem masové moučky nebo sušeného masa na jednom z předních míst, jen tak lze dosáhnout převahy bílkovin živočišného původu v krmivu. Výjimkou jsou receptury pracující s bramborami jako jediným zdrojem škrobů, tam může být masová moučka, sušené maso uvedeno na druhém místě a přesto je možné dosáhnout v krmivu výrazné převahy bílkovin živočišného původu. (Uvádí se, že dobré granule by měly mít podíl živočišných bílkovin na celkové deklaraci bílkovin v krmivu nejméně 50 %).
Vzhledem k obsahu bílkovin bychom měli považovat za základ, co pes dělá a jak je starý. Štěně v růstu, mladý pes, obří plemeno a pes v zátěži či velmi aktivní pes si může dovolit vyšší příjem živočišných bílkovin. Na druhou stranu psům, kteří nejsou v zátěži a starším není vhodné podávat vysoko-proteinová krmiva, krmiva kategorie Performance, z důvodu nežádoucího zatěžování trávicího systému. Dokonce u fen může dojít u ke spouštění nežádoucích laktací atd. Proto, že bílkoviny (přesněji stavební kameny aminokyseliny) se dají zužitkovat na energii (metabolity podobné cukru), ale je to méně energeticky výtěžné, (část energie se spotřebuje na rozložení aminokyselin) a proto, že je to zatěžující na ledviny (víc odpadních dusíkatých látek), bychom se u psa v zátěži nemuseli bránit ani cukrům na rychlou regeneraci a rozštěpeným cukrům.
Původní škrob z mouky, rýže nebo kukuřice je hůře stravitelný, ale vařením se naštípe na kratší řetězce, které pes zužitkuje. Kromě toho existují živočišné škroby, které jsou hlavně ve vnitřnostech. Při krmení musíme zohledňovat i momentální zdravotní stav. Takže majitel musí vybírat krmivo dle komplexních požadavků a aktuálních potřeb.
2. Jasné určení všech surovin
Všechny suroviny musí být jasně určené - takže např. "rýže", nikoliv jen "obiloviny".
3. Jasně uvedené zdroje škrobů
Od nejlépe stravitelných k nejhůře stravitelným platí toto pořadí: tapioka, brambory, proso, amarant, rýže, oves, ječmen, kukuřice, pšenice. Čím méně škrobů v krmivu, tím lépe, hodnota do 30 % je špičková, 30-50 % je průměrná, nad 50 % podprůměrná a pro psa a kočku nevhodná.
4. Jasně uvedené zdroje tuků
Zdroje tuků - kuřecí, rybí - nikoliv oleje jako hlavní zdroje tuků, další složky pro pestrou přírodní výživu - zelenina, ovoce, bylinky.
5. Jasně uvedené enzymy
Přibližují tepelně zpracovanou stravu stravě syrové
6. Jasně uvedené potravní doplňky
Kompletní spektrum vitamínů, minerálů a stopových prvků, probiotika, vláknina, kloubní podpora, MSM.

NEVHODNÁ KRMIVA - Kritéria výběru
1. Maso je deklarováno pouze v čerstvé podobě (vysvětlovali jsme si, že čerstvé maso má asi 60 % vody a po zpracování a zbavení vody tak v krmivu moc masa nezbude)
2. Uvedeny jsou pouze suroviny nízké výživové hodnoty, jako jsou sója, bílkovinné hydrolyzáty a koncentráty, vedlejší živočišné, tzv. kafilerní produkty (=zobáky, pařáty, krev, střeva s obsahem) a rostlinné produkty (= zbytky z průmyslového zpracování řepky, kukuřice, apod.).
Vysvětlení - Problém je, že pes, kočka (i člověk) dokáže z aminokyselin dostat energii, ale složitě a za cenu velké zátěže ledvin. Proto si šelma "pomáhá" sacharidy z žaludku kořisti. A proto přídavek střev s obsahem nebo pařátů a podobně do krmení není v principu chyba. Ovšem přidat, to znamená, že by měly být v nějakém poměru a ne převažovat.
3. Rostlinné oleje - obsahují Omega kyseliny v neaktivní formě na rozdíl od tuků živočišných.
4. Barviva a konzervanty na chemické bázi (BHA, BHT, propyllgalát, sorban draselný) někdy skryté za termín "doplňkové látky povolené v EU". Žádný chemický konzervant zdraví neprospívá, bohužel se jim dnes těžko vyhneme i u humánní potravy. Pokud si můžeme vybrat je lepší konzervace přírodními látkami, např, vitaminem E (tokoferoly), vitaminem C, což jsou antioxidanty. Čím větší podíl vlhkosti v suchém krmivu (nad 10 %), tím větší je potřeba krmivo konzervovat chemicky, protože jinak rychleji podlehne zkáze. To právě platí u různých pamlsků a odměn průmyslově vyráběných.

Potraviny, které bychom neměli nikdy ve velkém množství (!) podávat psům a kočkám:
Čokoláda - obsahuje kofein a podobnou látku teobromin. Obě látky mohou mít za následek vážné problémy se srdcem. Symptomy otravy závisejí na množství a druhu snědené čokolády. Obzvlášť nebezpečná je čokoláda vysoce kvalitní s vysokým obsahem kakaa, hořká nebo na vaření. Malí psi mohou zemřít, u větších mohou vzniknout žaludeční a střevní problémy.
Hrozny vína a hrozinky - Dle britského institutu Veterinary Poisons Information a amerického centra Animal Poisons Control Center (ASPCA) může prý podáváním hroznů vína vzniknout těžká otrava, žaludeční křeče a střevní potíže, či selhání ledvin. Rozinky jsou prý ještě nebezpečnější pro svou koncentraci jedovaté látky. Zdroje ovšem neuvádějí, jaké látky obsažené v hroznech jsou škodlivé. Například můj pes hroznové víno miluje, taky ho občas dostává :)
Cibule (syrová, sušená i vařená) - obsahuje N-propyldisulfid a alylpropylsulfid, které jsou pro psy jedovaté. Toxické látky v cibuli mají za následek hemolýzu (narušení červených krvinek). Už středně velká cibule může být pro psa nebezpečná. K symptomům patří průjem a zvracení, později anémie (chudokrevnost, bledé sliznice), anorexie (odmítání vody a krmení) a zrychlená tepová a dechová frekvence.
Česnek Rovněž obsahuje N-propyldisulfid. Při snědení většího množství má za následek anémii (chudokrevnost).
Banán - u koček může způsobit zažívací problémy z důvodu obsahu škrobových uhlohydrátů se kterými si kočka neumí poradit (stejně tak syrové brambory). U psů problém nevidím, opět příklad: náš pes kvůli banánu i tančí :)
Avokádo Obsahuje toxickou látku persin. Otrava většinou končí smrtí, symptomy jsou poškození srdečního svalu, dýchavičnost, kašel.
Syrové vejce i se skořápkou - syrové vejce může být pro psa příjemným a hodnotným zpestřením stravy pro své nemalé množství vitamínu E. Pozor však na syrový vaječný bílek, který obsahuje advidin a ovomucoid (může působit alergie). Jsou to termolabilní proteiny (varem se ničí). První způsobuje při nadměrném podávání nemožnost využití biotinu v organismu, čili avitaminózu H, druhý narušuje trávení proteinů. Takže raději podávejte jen syrový žloutek, nejvýše 1-2x za týden, případně vejce vařené. Jednorázové podání syrového bílku však avitaminózu biotinu nezpůsobí. Pozor na vaječnou skořápku, je ostrá a mohla by způsobit poranění v trávicím traktu. Když už chcete skořápku podávat kvůli obsahu vápníku, tak mletou.
Mléko - kravské (a z něj vyrobená náhradní dětská strava) a kozí mléko je sice zdrojem proteinů a vápníku, jenže pro psa a kočku není vhodné. Obsahuje totiž laktózu (mléčný cukr), na který není organismus psů a koček enzymaticky vybaven, čili nedisponuje takovým množstvím laktázy, (enzymu nezbytného ke štěpení laktózy) v zažívacím traktu, aby si s ním dokázal poradit. Nestrávená laktóza je pak příčinou průjmu. Proto je vhodné podávat jak mláďatům, tak dospělým jen speciálně vyrobené delaktozované mléko pro psy a kočky určené. Mláďata ještě mají ve střevě enzym, který dokáže laktózu štěpit, ale dospělý jedinec tuto schopnost ztrácí, proto se někdy mláďatům podává ředěná Tatra mléko.
Tvaroh - je bohatým zdrojem proteinů živočišného původu. S obsahem vápníku, pro něž je doporučován, je to však horší. Sice se nějaký vápník v tvarohu vyskytuje, ale současně je v něm také podstatně větší množství fosforu. Poměr vápníku a fosforu ve tvarohu je přesně opačný, než pes potřebuje. Takže vzhledem k nevhodnému poměru Ca:P by neměl být podáván častěji než 1-2x týdně.
Fazole - a jiné luštěniny ve větším množství nepodáváme, protože obsahují toxiny, zejména pokud jsou nedokonale uvařené.
Dále nepodáváme: alkohol, makadamové ořechy, sůl, potraviny slazené xylitolem (umělým sladidlem), kořeněné potraviny, kávu, čaj a kokakolu pro obsah kofeinu, i když v čaji je ho asi 10x méně, než v kávě, kynuté těsto, tučné potraviny, nápoje sycené CO2.

Významné doplňkové látky ve výživě koček a psů
Specializace psa a kočky a jejich divokých předků na živočišná krmiva způsobilo, že tato zvířata ztratila schopnost ve svém těle syntetizovat pro život důležité látky, protože je přijímali na rozdíl od ostatních, například býložravých savců, běžně svou přirozenou potravou. Změnou výživových zvyklostí, zejména přechodem od přirozených krmiv na krmiva doma připravovaná a na průmyslově vyráběná krmiva nastala potřeba doplňovat krmení a krmiva dalšími specificky účinnými látkami - látkami doplňkovými.
Esenciální aminokyseliny - aminokyseliny jsou součástí bílkovin a jsou nezbytné pro život zvířete, pro výstavbu a obnovu tkání. Jejich přísun do organismu je nejdůležitější v období růstu, u zvířat mladých, březích a kojících. U dospělých a starých zvířat se potřeba aminokyselin snižuje, ani při zvýšeném výkonu se potřeba aminokyselin výrazně nezvyšuje. Esenciální aminokyseliny (lysin, tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, isoleucin, threonin, methionin, valin, arginin - u kočky ještě taurin) musí mít zvířata v krmivu v dostatečném množství a vzájemném poměru.
Esenciální mastné kyseliny - mastné kyseliny (nasycené, nenasycené) jsou organické kyseliny, které jsou součástí rostlinných a živočišných tuků. Rozdíly mezi jednotlivými tuky a oleji (rostlinné tuky) jsou dány právě rozdílným zastoupením jednotlivých mastných kyselin. Rozdělujeme je na skupinu Omega 9, Omega 6, Omega 3. Esenciální mastné kyseliny mají podpůrný vliv na kožní problémy, problémy s ledvinami, záněty zažívacího traktu a kloubů, možná i na nádorová onemocnění. Obsaženy jsou například v těchto olejích: světlicový, slunečnicový, kukuřičný, sójový, brutnákový, pupalkový, konopný, lněný, olej z mořských ryb.
L-karnitin - vyskytuje se ve všech živočišných tkáních, nejvíce je obsažen ve tkáni svalové. Do určité míry je schopen organismus masožravců syntetizovat karnitin omezeně v játrech, ale jeho určitý přísun do potravy je potřebný, především u psů v zátěži, seniorům, při obezitě v dietách a březím a kojícím zvířatům. Zdrojem L-karnitinu jsou živočišné produkty, především červené maso a vnitřnosti. Dlouhodobý nedostatek může vyvolat srdeční poruchy, vyčerpání, poruchy růstu, svalovou ochablost.
Lecitin - jeho zdrojem jsou především rostlinné oleje, ale i živočišné tuky (žloutek). Představuje ochranu nervů, vede ke zlepšení kondice, má antioxidační účinek, posiluje imunitní systém, zlepšuje využitelnost tuků, má pozitivní vliv na srst a zlepšuje stav cév.
Antioxidanty - jejich biologická funkce spočívá v tom, že tzv. "zhášejí" volné radikály (UV záření, radiace, některé léky - způsobují poškození buněčných membrán a tím narušují funkci buněk) v organismu zvířat, ale i člověka. Při výrobě krmiv se používají antioxidanty ke stabilizaci tuků. Je to například Etoxyquin, vitamin E a C, karotenoidy, dále tokoferoly (provitamin E) spolu s lecitinem, vitaminem C a kyselinou citrónovou a rozmarýnovým extraktem.
Chondroprotektiva - komplex přírodních látek, které pomáhají zajišťovat fyziologickou funkci kostry, zejména kloubů. Chondroprotektiva podávaná v krmivu lze využít z hlediska prevence ale i terapie řady ortopedických onemocnění. Nejvýznamnější je glukosamin a chondroitinsulfát. U zdravého psa není důvod podávat preventivně glukosamin, pokud se vyskytuje v deklaraci některého krmiva jako přísada, jeho přidané množství je však minimální.
Probiotika - pozitivně ovlivňují trávicí aparát a mikrobiální skladbu střeva. Potlačují růst patogenních mikroorganismů a zamezují uchycení a průnik patogenních mikroorganismů. Nejčastěji používaná jsou Lactobacillus, Bacillus, Streptococcus a Bifidobacterium. Ke krmení používáme především probiotika jogurtového typu.
Rostlinná aditiva - V současné době jsou předmětem velkého zájmu ve výživě hospodářských, ale i domácích zvířat nejrůznější rostlinné doplňkové látky ze skupiny nižších (řasy) i vyšších rostlin (léčivé rostliny). Do krmiv se přidávají v podobě sušených rostlin nebo jejich částí (celá rostlina, list, květ, plod, oddenek, kořen) nebo výtažků (extrakt, výluh).
Vláknina - Výzkumy ukazují, že kvalitní a přitom lehce fermentovaným zdrojem vlákniny je dřeň z červené řepy. Řepná dřeň nemá pro psa žádnou výživovou hodnotu, je ale výborným zdrojem živin pro probiotické bakterie a povzbuzuje peristaltiku (pohyb) střeva. Proto se doporučuje červenou řepou obohacovat jídelníček jak ve formě povařené (syrová zelenina je hůře stravitelná, než povařená), tak se přidává do granulí průmyslově.

Závěrem
Kočky potřebují vyšší množství bílkovin a tuků ve stravě v porovnání se psy a proto nekrmte psy kočičím a kočky psím krmivem.
Jak už jsme si řekli, a z jednotlivých dílů seriálu o krmení vyplynulo, strava domácích masožravců by měla být pestrá a nejednotvárná. Krmení pouze syrovým masem vede k nedostatku vápníku (pro nesprávný poměr vápníku a fosforu v syrovém mase). Tuto disproporci je možné kompenzovat podáváním doplňkových krmiv. Psu a kočce výhradně krmeným přírodní stravou chybí odpovídající množství rostlinné složky a v ní obsažených látek, které jsou sice nestravitelné, ale pro normální průběh trávení nezbytné.
BARF je nesporně pochopitelnou, i když poněkud extrémní reakcí na fakt, že průmyslově vyráběná krmiva nejsou schopna dokonale uspokojit výživové nároky všech jedinců. Má však také svá úskalí. Vycházejí-li stoupenci z předpokladu, že je návratem k přírodě a k přirozené stravě šelmy, měli by vzít v úvahu nejméně dva fakty. Zaprvé, že domácí pes není už po mnoho tisíciletí totéž, co vlk, tedy že není volně žijící šelmou psovitou a že domácími plemeny psů jsou jak čivava, tak irský vlkodav, což nelze zohlednit pouhým množstvím předložené stravy.
Zadruhé, že potravou vlka není jen maso zabitých zvířat, že do ní patří také spousta drobných savců a hlodavců s nimiž, protože je požírá vcelku, pozře i množství natrávených a tudíž fermentovaných semen, různých plodů a množství bezobratlých živočichů, především hmyzu, larev, měkkýšů, kteří jsou cenným zdrojem proteinů a dalších látek. Přesto by návrat k přirozenější stravě, i když by asi nemohla být zahrnuta do systému BARF, mohl vést ke zlepšení výživy i zdravotního stavu mnoha psů a koček.
Několik posledních let roste zejména v USA zájem o tzv. nekompletní krmiva. Systém krmení na nich založený v sobě spojuje do značné míry výhody krmení čerstvě připravenou stravou a potravou průmyslově vyrobenou. Nekompletní krmiva obsahují suroviny rostlinného původu vhodným způsobem průmyslově zpracované do krmné směsi obohacené o vitamíny, neobsahují však žádné proteiny živočišného původu.
Ty se do krmné dávky dodávají ve formě vařeného (případně syrového, dobře promrzlého a před krmením prohřátého) masa vhodného druhu. Poměr obou složek - granulí a masa se dá aktuálně měnit. Takové krmivo je pro masožravce chuťově atraktivní, v podstatě blízké přirozené stravě a je-li správně připravené, podle aktuální potřeby doplněné o některé specifické látky, dokáže v plném rozsahu pružně vyhovět výživovým nárokům jeho organismu.


Uveřejněn výtah z článku s laskavým svolením pí Lenky Blažkové - www.krejg.estranky.cz
za což jí děkujeme! Radek a Lída