Svet-Stranek.cz
Není nevychovaný pes, když je vychovaný majitel.
Výchova a výcvik psů

Výchova štěněte:Není nevychovaný pes, když je vychovaný majitel.

Výchova štěněte

Kdy máme začít s výchovou?

 

V knihách se dočtete, že výchova mladého psa začíná,jakmile odroste dětským střevíčkům. V zásadě je to správné, pokud máme namysli výcvik, ale výchova musí začít hned při příchodu do nového domova,respektive musí navázat na výchovu matčinu.

V prvních týdnech po odloučení od matky si štěněvětšinou smí užívat své nabyté svobody. Jenže každé se narodilo s určitýmivlohami a v novém období bez matky je vedeno jen instinkty, které určujíprvní měsíce jeho života. Vyvíjí se tedy podle svých vloh a chuti. A v tomspočívá problém. Když si mladý pes zvykne reagovat na okolní podněty určitýmzpůsobem a my ho to budeme chtít později odnaučit, zákonitě se dostaneme doproblémů. Důsledkem bude buď narušený vztah mezi člověkem a psem  nebo poruchy chování u psa.

Necháme-li štěně bez výchovy abudeme čekat až na nějakých 6 měsíců a teprve dostane vyhubováno za něco, co dodnešního dne bylo tolerováno, dostává se do obrovského vnitřního konfliktu.Neví, zda se má řídit svým instinktem, chováním, které už zažil nebo nynějšímpřáním svého pána. Dá se jistě velmi lehce odvodit, že pokud jsou nové příkazya zákazy vyjímečné, neděje se vůbec nic, nastane-li však situace, kdyv určitém období se rozhodneme konečně začít s výchovou a následujejeden zákaz či příkaz za druhým, může dojít až k tzv, přeskokovémuchování. Jedni se začnou intenzivně olizovat, jiní zívají, další odvracejí odčlověka pohled, někteří bez zjevných příčin odhalují břicho… Téměř vždy jetakové konfliktní chování voláním o pomoc – pes chce vědět, co má opravdudělat. Je na nás, abychom ho opatrně usměrnili.

Vždy je lepší konfliktůmpředcházet, než je řešit.

 

Výchova štěněte

 

Dostala jsem jako dárek knihu, kterou napsal pan Stanley Coren – Inteligence psů. Naprosto mě nadchla, doslova jsem ji zhltala jedním dechem a pak jsem se v klidu vracela k jednotlivým pasážím. A uvědomila jsem si jednu zásadní věc, tato kniha nebude moc oblíbená, neboť jasně ukazuje na problém, který u našich pejskařů přetrvává a dlouho přetrvávat bude. Tím problémem je víceméně  jednotný model na výcvik psa, aniž bychom počítali se specifikou plemene, k tomu přidali schopnosti a povahu daného jednotlivce, zakomponovali do toho představy a očekávání majitele  a teprve potom psovi „připasovali“ výchovu a výcvik tzv. na míru.

Bohužel ještě stále u nás tvrdě přetrvává výcvik, odvozený de facto pouze z pracovní inteligence a poslušnosti, z čehož podle mne pramení spousta problémových psů, neboť  majitelům pracovní  výcvik není vlastní nebo příjemný a  vzhledem k tomu, že nemají, především na vesnicích, téměř žádnou možnost rad, výchovy a výcviku podle jejich naturelu a mentality svého miláčka, volí raději cestu samovýchovy, většinou bez valných zkušeností a využívající rad, nasbíraných v parku. Po druhé pubertě se ukáže, kde byla výchova slabá nebo žádná, ovšem jako správný český člověk vím, že „ten můj pejsek toto nikdy nedělal, ale od té doby co…… „ důvod proč se vždycky najde a pokud ne?

Ale abych nebyla jen pesimistická, na druhé straně, jako protipól již vzniklo mnoho organizací, které mají snahu pracovat s každým jednotlivcem podle jeho osobnosti a schopnosti, využívají při tom svoje znalosti plemen, jejich specifika a navíc jsou schopni přijmout za své skutečnost, že pes má své pocity jako má rád, chce, postrádá, smutní, prostě má svůj mentální život a vědomí. Prostě pes není stroj, ale tvor s duší a určitým stupněm inteligence. Výchova a výcvik odvozená z této teorie je ovšem náročnější, delší a je k ní třeba daleko více znalostí a zkušeností, rovněž trpělivosti a důslednosti zde není nikdy dost. Ovšem má velice kvalitní výsledky, neboť vychází z přirozeného prostředí psa – smečky a navíc se zřetelem k specifikaci daného plemene.

Rovněž je potěšují, že v rámci chovatelských klubů vzniká mnoho aktivit, které jsou danému plemeni vlastní a vycházejí tudíž z přirozeného prostředí. Ovšem  nevýhodou zde bývá, že se tyto aktivity týkají povětšinou pejsků s průkazem původu, což je sice samozřejmé, ale prolomit hradbu zastaralých metod to pomůže jen velmi málo.

Záměrně použiji jeden zveličený příklad pana Corena - potkáte-li člověka, který učí kolii zabít tři krysy a diví se, že ona je obíhá stále dokola a shání je do stáda, aniž by jim ublížila, věřte, že to není ten pravý, který je schopen vám poradit nebo pomoci s výchovou Vašeho miláčka. Nejvíce jste zranitelní v době, kdy Váš pejsek je štěňátko, proto o to více přemýšlejte o radách a tak zvaně zaručených a osvědčených receptech a raději si vše dvakrát ověřte, neboť Vás čeká více nejméně 10 roků společného žití s Vaším pejskem a já bych Vám přála, aby to byly roky šťastné. Ovšem bez dobře vychovaného miláčka to nepůjde.